Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska je asociací právnických osob, které vzniklo z iniciativy měst v roce 1990. Účelem sdružení je zejména přispívat k vytváření podmínek a účinných nástrojů pro zachování kulturního dědictví, regeneraci území historických sídel a cílit na uchování, ochranu a trvalou využitelnost našeho kulturního dědictví. Jeho členy je i na 200 měst a obcí s téměř 3 miliony obyvatel. Sdružení, které v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zastupuje města a obce s významným podílem kulturního dědictví, si dovoluje obrátit se na obě komory Parlamentu České republiky a vládu České republiky v souvislosti s pokračujícím projednáváním novely stavebního zákona a navazujícími mnohými změnami zákona v oblasti památkové péče.
Na základě zkušeností našich členských samospráv, které dlouhodobě nesou odpovědnost za správu a rozvoj historických sídel, vyjadřujeme vážné obavy z dopadů navrhované významné změny legislativy na ochranu kulturního dědictví i obecnou kvalitu
vystavěného prostředí v České republice. Historická města a obce představují jedinečné kulturní hodnoty České republiky, jejichž podstata nespočívá pouze v jednotlivých památkově chráněných objektech, ale zejména v mimořádném bohatství uceleně dochovaných jader měst a vesnic, jejichž ochrana podle památkového zákona dosud zajišťuje zachování urbanistické struktury, měřítka zástavby, krajinných vazeb a historické kontinuity. Současný systém památkové péče kombinující rozhodování dotčených orgánů státní správy s využitím vyjádření odborné organizace památkové péče umožňuje tyto hodnoty chránit a regenerovat komplexně a zajišťuje kvalifikované posuzování zásahů do historického prostředí včetně nezbytného respektu ke stanovisku státní správy na úseku památkové péče.
Navrhovaná novela však podle našeho názoru jde daleko nad rámec proponovaného cíle změn stavební legislativy, protože právě do oblasti památkové péče přináší změny, které mohou dosud fungující systém oslabit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zejména:
– oslabení rozsahu závaznosti stanovisek orgánů památkové péče,
– výrazné zúžení ochrany památkových rezervací a zón jako celků,
– omezení role odborné instituce, včetně špatně stanoveného zkrácení lhůt pro přípravu odborného vyjádření
– ohrožení ochrany kulturních památek i urbanistického dědictví tím, že během dvou let prakticky zanikne většina dosud vyhlášených ochranných pásem, resp. jejich nové vyhlášení v účelném rozsahu je navrženou změnou prakticky vyloučeno z důvodů termínových či obsahových
Tyto a další navržené změny, pokud budou schváleny, bezesporu povedou v praxi k postupnému snižování úrovně ochrany historických sídel a k narušení jejich charakteru. Zkušenosti samospráv přitom jednoznačně ukazují, že kvalita prostředí a dlouhodobá udržitelnost rozvoje jsou přímo závislé jak na obecném poučeném respektu k historickým hodnotám, ale i na odborně podloženém rozhodování státní správy. Za problematické považujeme rovněž vlastní centralizaci stavebních úřadů, která povede k omezení významu místní znalosti a kontextu při rozhodování, které je pro správu historických sídel zásadní. Centralizované přístupy nemohou plně nahradit znalost konkrétního prostředí, jeho vývoje a hodnot.
Dovolujeme si v kontextu navrhovaných změn památkového zákona dále upozornit, že Česká republika je vázána mezinárodními závazky v oblasti ochrany kulturního dědictví. Oslabení nástrojů památkové péče, snížení závaznosti odborných stanovisek a ohrožení ochranných pásem památek světového dědictví může mít negativní dopady nejen na národní úrovni, ale i na plnění těchto závazků a na mezinárodní reputaci České republiky.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska se tímto připojuje k odborným výzvám upozorňujícím na rizika spojená s přijetím právní úpravy, která by vedla ke zhoršení stávající úrovně ochrany památkového fondu a cenných historických území. S ohledem na uvedené skutečnosti si dovolujeme vyzvat zákonodárce a vládu České republiky:
– k důkladnému přehodnocení navrhovaných změn ve vazbě na výše formulované obavy,
– k zachování odborně ukotveného a osvědčeného systému památkové péče,
– k respektování historických sídel jako komplexních hodnotných území, zasluhujících si expertní ochranu v plném rozsahu, nikoli pouze souboru jednotlivých objektů,
– k otevření širší odborné a veřejné diskuse nad podobou legislativy a jejími dlouhodobými dopady.
Jsme přesvědčeni, že ochrana kulturního dědictví je nedílnou součástí veřejného zájmu a odpovědnosti státu vůči současným i budoucím generacím. Přijatá legislativa by měla tento princip posilovat, nikoli oslabovat.
