Informace o ICOMOS
ICOMOS - International Council on Monuments and Sites - Mezinárodní rada památek a sídel byla založena v roce 1965 ve Varšavě.
Její vznik vycházel ze závěrů o rok dříve, v roce 1964 v Benátkách konané mezinárodní konference památkových architektů, urbanistů, archeologů, historiků umění a restaurátorů. Z této konference vzešla tzv. Benátská charta o konzervaci památek, dodnes uznávaný a platný dokument kodifikující principy péče o památky a historická sídla tak, aby zůstaly uchovány jejich kulturní hodnoty.
V roce 1972 kdy byla dosažena Mezinárodní úmluva o ochraně světového kulturního dědictví ustavilo UNESCO ICOMOS svým hlavním poradcem v otázkách kulturního dědictví. V této funkci ICOMOS zajišťuje pro UNESCO především zpracování komplexních odborných posudků statků navrhovaných členskými státy k zápisu na Seznam světového dědictví jak z hlediska jejich mimořádné universální kulturní hodnoty, tak co do jejich připravenosti k zápisu (stav dochování, zakotvení v územních plánech, zpracování manažerského plánu, organizace turistické návštěvnosti, systém památkové péče a její odborná úroveň atd.).
Dále, na podkladě odborných misí, na místě zjišťuje a ověřuje skutečný stav v případě upozornění na ohrožení památek a míst zapsaných na Seznam. Poskytuje pro UNESCO informace o nejnovějších trendech ve vědeckém výzkumu a ve vývoji konzervační filosofie a plní další jejich požadavky v odborném poradenství.
ICOMOS má v současnosti již více než 120 národních komitétů sdružujících cca 10 tisíc renomovaných odborníků ze všech částí světa. Pro potřeby specializovaného bádání a kvality svého poradenství si vytvořil 24 tematicky zaměřených Mezinárodních vědeckých komitétů. Na národní a mezinárodní úrovni provádí ICOMOS výzkum památek, sídel a krajiny a vydává k jejich ochraně a péči odborné posudky.
Přednáškovou a pedagogickou činností svých členů šíří a popularizuje péči o kulturní dědictví a v případě nutnosti organizuje či podílí se na veřejných kampaních za záchranu ohrožených památek. ICOMOS pečlivě sleduje proces vědeckého poznání i praxe péče o kulturní dědictví. Své poznatky promítá do postupně vydávaných mezinárodních chart, doporučení, memorand a dalších dokumentů, tvořících základ vědecky podložené konzervační filosofie, metodiky a etiky.