.

Za Alešem Krejčů

Dne 8. srpna nečekaně zemřel ve věku 78 let Ing. arch. Aleš Krejčů, nejdéle aktivně sloužící památkář v Česku, emeritní mnohaletý ředitel Památkového ústavu v Českých Budějovicích. Patřil k osobnostem, které výrazně formovaly českou památkovou péči posledních desetiletí, jak z hlediska filozofie jejího přístupu ke kulturnímu dědictví, tak z hlediska optimalizace jejích organizačních struktur, ekonomiky a systému práce.

V prvních desetiletích své odborné dráhy byl Krejčů energickým a obětavým terénním památkářem. Získal tím nesmírné praktické zkušenosti, které později uplatňoval ve své řídící činnosti, ve svém působení v řadě odborných památkových rad a grémií, a které vždy nezištně předával mladším kolegům. Aleše jsme znali jako ryzího, čestného člověka mimořádně pro svou profesi zapáleného a všestranně technicky i humanitně vzdělaného. Měl velký smysl pro fair play a jako vedoucí a později ředitel byl vždy připraven zastat se svých podřízených. Přátelé a kolegové ho vnímali jako optimistu se specifickým smyslem pro humor.

Krejčů se narodil v Deštné na Jindřichohradecku. Vysokoškolská studia absolvoval na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT, později svou všestrannou odbornou kvalifikaci rozšířil úspěšnými postgraduálními studii na fakultě architektury ČVUT i filosofické fakultě UK. V r. 1967 zahájil svou profesní dráhu jako odborný pracovník Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích, kde byl garantem řady mimořádně významných renovačních akcí v jihočeském regionu (hrad a zámek v Českém Krumlově, městská památková rezervace Tábora ad.) Silou svých argumentů i obratným a trpělivým vyjednáváním dokázal i v nelehké době  70. – 80. let minulého století zachránit ve svém kraji významné množství historických staveb, které by jinak, kvůli tehdejší obecné lhostejnosti a nejednou přímo politickému tlaku, byly odsouzeny k zániku. Ač již v r. 1972 byl díky svým schopnostem pověřen funkcí vedoucího Odboru památkové péče, v níž se skvěle osvědčil, byl pro své odmítnutí nátlaku, aby vstoupil do KSČ, suspendován. Na vedoucí místo se vrátil až v r. 1988, rok před pádem totalitního režimu. V té době se intenzivně věnoval závažnému tématu státních hradů a zámků. V r. 1985 navrhl začlenění agendy jejich údržby a obnovy do struktury úseku památkové péče a stal se natrvalo zastáncem efektivity přímé součinnosti odborných a provozních profesí při jejich správě, s předpokladem vytvoření systému účinné kontroly.

Po pádu totalitního režimu v l. 1992 – 2005, působil jako ředitel českobudějovického Památkového ústavu. V l. 2004 – 2005 k tomu zastával funkci zastupujícího generálního ředitele Národního památkového ústavu. V těchto vrcholových pozicích se Krejčů, více než kdo jiný, zasloužil o vybudování systému památkové péče v nových společenských, kulturních a ekonomických podmínkách obnovené demokracie v naší zemi. Až do svých posledních dnů předával své bohaté znalosti a zkušenosti ze své praxe i ze své řídící činnosti vedení NPÚ jako oborový analytik.

O své znalosti se Krejčů dělil i jako pedagog přednášející na Filosofické a Theologické fakultě Jihočeské university (od r. 1994), jako člen Vědecké rady generálního ředitele Národního památkového ústavu (od r. 1993), člen Kolegia a poradních komisí ministerstva kultury a člen Českého národního komitétu ICOMOS (od r. 1993). Za celoživotní přínos našemu oboru obdržel v r. 2017 cenu ministra kultury za památkovou péči, dále cenu Jože Plečnika Obce architektů a Zlatou medaili sv. Auraciána Biskupství českobudějovického. V osobnosti Aleše Krejčů se vždy prolínala optika zkušeného terénního památkáře se spontánním hlubokým zájmem o ekonomickou a manažerskou stránku našeho oboru. Toto dvojí zaměření se zúročovalo v synergií správy kulturních statků s odborně administrativními činnostmi ve státní památkové péči. Jeho odchodem náš obor ztratil nenahraditelného odborníka. Čeští památkáři pak skvělého kolegu a mnozí z nás i vzácného přítele. 

Josef Štulc a Vlastislav Ouroda

V Praze 4. října 2022