Josef Štulc osmdesátiletý
Doyen české památkové péče, docent PhDr. Josef Štulc, oslavil 4. března 2024 své osmdesáté narozeniny. Narodil se v Praze, svá vysokoškolská studia zahájil na Stavební fakultě ČVUT (obor architektura), avšak po krátké době přešel na studium dějin umění na pražské Univerzitě Karlově, kde absolvoval v roce 1968. Po nástupu na pracoviště státní památkové péče v roce 1967 se angažoval v tehdy připravovaném novém výnosu chebské městské památkové rezervace.
Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody byl poté pověřen zpracováním celé řady stavebně historických analýz. Významný vliv měla na Josefa Štulce spolupráce s Alešem Vošahlíkem při přípravě návrhu výnosu městské památkové rezervace Olomouc. Detailní poznání Olomouce umožnilo Josefu Štulcovi shrnout dosavadní poznatky z obnovy takzvaného Přemyslovského paláce a formulovat metodické směrnice pro další postup prací na této národní kulturní památce. Právě na tomto úkolu prakticky doložil, jak důležitá je v práci památkáře schopnost naslouchat názorům odborníků a specialistů nejen z oblasti dějin umění, ale i historie, architektury, archeologie, mnoha přírodovědeckých a technických oborů a restaurování uměleckých děl. Jako zkušený metodik se podílel na obnově význačných památek: za připomenutí stojí zejména obnova a restaurování kláštera sv. Anežky České v Praze. Do popředí zájmu Josefa Štulce se dostalo též poznávání památek a památkové péče v zahraničí. Systematicky studoval a studuje práce zakladatelů památkové péče a dalších osobností oboru doma a ve světě.
Josef Štulc, vynikající odborník a respektovaná morální autorita, se po revoluci v roce 1989 stává s doporučením svých kolegů novým ředitelem odborné instituce státní památkové péče. Musí řešit nelehkou situaci, kdy významná složka ústavu, ochrana přírody, přechází pod resort životního prostředí. Na základě teoretických úvah, jakož i s poukazem na tradiční vazbu památkové péče k ostatním kulturním oborům, vytrvale hájil další setrvání ústřední odborné organizace památkové péče v resortu ministerstva kultury.
Ten, kdo zná publikované práce Josefa Šulce, musí s uznáním ocenit aktuálnost a šíři témat, jímž se věnoval. Staví se na stranu hájící památkovou podstatu historické Prahy, věnuje se konzervaci památek a vztahu památkové péče k nové architektonické tvorbě. Svá místa u něj nacházejí i taková témata, jako jsou vztah památkové péče a cestovního ruchu, specifičnost památek zpřístupněných veřejnosti, funkční proměny památek. Zasloužil se o založení ediční řady odborně metodických publikací, vydávaných v úctyhodném počtu až do současné doby.
Otevření hranic a nové možnosti v navazování kontaktů se zahraničím využívá Josef Štulc k tomu, aby se rozšiřovalo povědomí o České republice jako o zemi bohatých kulturních tradic a výjimečných památek. Jeho diplomatické schopnosti výrazně přispěly k tomu, že byla řada našich památek a památkových areálů zapsána na listinu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jako pozorovatel zasedání mezivládního výboru pro světové dědictví UNESCO či účastník zasedání Výboru pro světové dědictví UNESCO přispěl k úspěchu osmi českých nominací na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO (v USA 1992 a v Japonsku 1998). Vykonal sedm terénních misí za účelem hodnocení stavu zahraničních lokalit nominovaných na zápis na Seznam světového dědictví, anebo světových památek ohrožených či poškozených.
V oblasti mezinárodní spolupráce se ovšem výrazně angažoval již od sedmdesátých let 20. století. V roce 1978 organizoval britsko-české sympozium o památkové péči, podílel se na přípravě a průběhu mezinárodních sympozií ICOMOS v letech 1976 a 1984, konaných v Československu. Účastnil se celé řady mezinárodních porad, konferencí, sympozií i činnosti řady pracovních týmů. Zúčastnil se řady Generálních shromáždění ICOMOS (na Srí Lance v roce 1993, v Sofii v roce 1996, v Mexiku v roce 1999, v Madridu v roce 2002, v Paříži v roce 2011). V letech 2016 až 2019 byl členem mezinárodního expertního Panelu pro Evropské dědictví, zřízeného Evropskou komisí pro hodnocení pamětihodností Evropského dědictví. Pravidelně se účastnil konferencí zemských konzervátorů ve Spolkové republice Německo a zemských konzervátorů v Rakousku. Nadále je zván na pravidelná shromáždění světových odborníků památkové péče.
Roku 2002 byl zvolen do funkce prezidenta Českého národního komitétu ICOMOS, kterou vykonával až do roku 2015, a jako viceprezident zůstal ve vedení ČNK do roku 2023. Josef Štulc, jako čestný prezident národního komitétu se i v posledním období neúnavně angažuje při prosazování ochrany kulturního dědictví, v profesním vzdělávání a popularizaci významu oboru.
Teoretické práce, letité praktické zkušenosti z obnovy a restaurování památek, rétorické schopnosti a samozřejmě i zahraniční renomé učinilo z Josefa Štulce přední osobnost naší památkové péče.
V roce 2005 obdržel Cenu Uměleckohistorické společnosti a roku 2019 Cenu Ministerstva kultury ČR za památkovou péči a Cenu Jože Plečnika (Středoevropskou cenu za architekturu).
Jubilantovi do dalších let přejeme vědecké úspěchy, zdraví, rodinnou pohodu a mnoho dalších úspěšných let.
Pavel Jerie (krácení a úpravy Václav Girsa a Martin Horáček, 13. 3. 2024)