Mezinárodní den památek a sídel 2015 - projev prezidenta ČNK ICOMOS

Prezident ČNK ICOMOS prof. Václava Girsa

Projev prezidenta Českého národního komitétu ICOMOS

Projev byl přednesen dne 16. dubna 2015 ve Španělském sálu Pražského hradu u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel

Vážení a vzácní hosté, dámy a pánové, přátelé i milovníci památek,

Český národní komitét ICOMOS oceňuje činnost Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Provázání společných aktivit historických měst a obcí vytváří silný potenciál, který při záchraně a regeneraci památek hraje velmi významnou roli. Soustavná péče o historický ráz našich měst a vesnic je ale zodpovědností nás všech vůči dalším generacím – a protože se jedná o veřejný zájem, vyžaduje tato oblast setrvalou, všestrannou podporu ze strany státu.

Velkolepost dnešní slavnosti i vážnost, kterou přikládají oficiální místa i hosté ceremoniálu udělování ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace je úctyhodná, avšak nemůže zastřít řadu opravdu závažných problémů - nedostatečnou a stále se snižující podporu státu o tuto oblast. Porovnejme si objemy prostředků, vložených státem do Programu regenerace v letech devadesátých a finančních objemů v následujícím období. Podpora státu se „materializovala“ nikoliv navýšením, ale postupně skutečně fatálním propadem finančních prostředků v některých letech i na méně než polovinu.

Český národní komitét ICOMOS se proto připojuje k výzvě Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a dalších institucí a vyjadřuje velké znepokojení nad situací v dotační politice záchrany nemovitých kulturních památek. Dovolte mi, abych touto cestou se vší důrazností požádal ministerstvo kultury, ministerstvo financí a ministerstvo pro místní rozvoj o mimořádnou aktivitu a součinnost pro urychlené a v již brzkém výhledu konečně systémové řešení nápravy.

Nechci zde kazit sváteční atmosféru a připomínat další negativní či znepokojující jevy dnešní doby. Ale nejsme v době před třiceti lety, kdy se oslavami s nekritickým zdůrazňováním úspěchů zakrývaly skutečné problémy. Situace je natolik vážná, že i slavnostní ceremoniál a tyto vzácné stěny jistě snesou pár minut otevřené kritiky. O to více, že se jedná o zcela výjimečné setkání tolika významných osobností, představitelů ministerstev i měst a obcí, které usilují o stejnou věc.

Ale nyní opět k věci. V této oblasti nemůže jít jen o důležitou finanční podporu státu. Trápí nás slabé povědomí veřejnosti o významu kulturního odkazu. Bohužel opět i dnes jsme svědky postojů – a to neočekávaně i z pozic úředních, oficiálních – které se opírají o stejně nehoráznou a defétistickou argumentaci, jakou si alespoň já velmi dobře pamatuji z doby socializmu: údajně prý máme mnoho památek!!!

Je proto potřebné znovu připomínat výstižná slova profesora Horyny, které volně cituji:“ Oproti přibližně stejně velkému území ve střední Evropě, spolkové zemi Bavorska, disponuje dnes Česko na rozdíl od souseda jen slabou třetinou evidovaných nemovitých kulturních památek. Patří snad Česká republika, země Koruny české do jiného regionu, nebo úplně na jiný kontinent,?

Obecně nepříliš vřelý vztah ke kulturnímu dědictví je dědictvím minulé doby. Hloubka vztahu veřejnosti k památkám je ale dnes, 25 let po revoluci, samozřejmě do značné míry odrazem toho, jak se ke kulturnímu dědictví staví stát. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak obor zřetelně prezentuje ministerstvo kultury. Vážím si práce ministerstva kultury, jsou ale bohužel konkrétní případy, kdy ministerstvo tolik žádoucí záštitu oboru a ochraně veřejného zájmu nedává. Jedním z nich je - promiňte mi to - i velmi ostudná kauza otáčivého hlediště v Českém Krumlově, nedůstojný postoj státu k našim vlastním závazkům, chytračení a obcházení čestného řešení v neprospěch památky světového významu. Proto nyní zde, ve Španělském sále Pražského hradu, vyzývám a prosím pana ministra kultury Daniela Hermana, aby plnou autoritou svojí funkce zabránil nesmyslným úvahám o budování nového otáčivého hlediště opět v půdorysu unikátní a světově proslulé zámecké zahrady. Právě takové rozhodnutí pana ministra se konečně stane signálem, že Česká republika si váží pocty, kterou představuje zařazení našich památek na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Právě změna dosavadního postoje ministerstva kultury bude i důkazem toho, že to náš stát myslí s ochranou kulturního dědictví opravdu vážně. Je zapotřebí nejen držet slovo a pravidla hry, ale vážit si obrovského úsilí předchůdců, kteří věnovali tolik vypětí a srdce pro dosažení této pocty.

Je to naše země. Nechceme další devastaci unikátní historické zahrady budováním něčeho, byť jistě populárního, co může být ve stejné lokalitě, v podstatě ale kdekoliv mimo prostředí, požívající nejvyšší možný stupeň památkové ochrany. Nechceme, aby byl Český Krumlov pro preferování parciálních zájmů vyškrtnut ze Seznamu památek UNESCO, jako Drážďany!!!!

Vážené dámy a pánové,

Český národní komitét ICOMOS sleduje s úctou práci Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, bude mu nadále podle svých možností napomáhat, podporovat ho v úsilí pro zachování historického odkazu. Je na místě vážit si těch, kteří vynakládají značné úsilí v tomto procesu a proto za Český národní komitét ICOMOS i za sebe upřímně blahopřeji oceněným městům.

Děkuji Vám za laskavou pozornost

Václav Girsa